english version Kontaktujte nás

Archiv novinekNOVINKY

Pojďte s námi měnit svět náboru!

Pojďte s námi měnit svět náboru!

Chceš pracovat na perspektivních pracovních pozicích? Rád/ráda hledáš nové přístupy s využitím sociálních sítí jako je Linkedin, Facebook nebo Twitter? Baví Tě nové technologie a mluvíš dobře anglicky? Pokud ano, toto je nabídka pro Tebe.

Více čtěte zde >>
Představení Michaely Ečerové

Představení Michaely Ečerové

Pokračujeme v představování klíčových členů našeho týmu. Michaela je naše odbornice na "lovení" analytiků do risku, crm, financí nebo collection. Co o sobě prozradila?
Více čtěte zde >>
Personální bezpečnost - Zaměstnanci jako bezpečnostní riziko

Personální bezpečnost - Zaměstnanci jako bezpečnostní riziko

Přinášíme vám odborný článek Ivany Spoustové, externí spolupracovnice Personal Connect.
Více čtěte zde >>
Rozhovor s Alexandrou Lemerovou v novém vydání Výjimečných žen

Rozhovor s Alexandrou Lemerovou v novém vydání Výjimečných žen

Přinášíme Vám nový rozhovor s Alexandrou Lemerovou z časopisu Výjimečné ženy. Chcete-li se o ní i o společnosti dozvědět více, podívejte se na něj!
Více čtěte zde >>

Novinky

Jakou roli hraje mluvený projev člověka v současné době? Zpět

Jakou roli hraje mluvený projev člověka v současné době?

Naše senior konzultantka pro oblast rozvoje komunikačních dovedností se s námi podělila o své zkušenosti o tom, jakou roli hraje mluvený projev člověka v současné době. Připojila i své doporučení jak by měla profesionální komunikace vypadat.

Jakou roli hraje mluvený projev člověka v současné době? Je skutečně důležité umět dobře mluvit v době internetu, kdy vlastně většina lidí komunikuje přes počítače?

Zní to možná neuvěřitelně, ale navzdory zmíněným skutečnostem, kvalita našeho mluveného projevu (v případě jakýchkoli rozhovorů - společenských či pracovních, přátelských či nevyhnutelných), může velmi výrazně ovlivnit to, jak nás přijímá a hodnotí okolí. V poslední době vzrůstají nároky na kultivovanost mluveného projevu, který je jednou z nejdůležitějších součástí osobní, profesní a profesionální image. Hovořím nyní především lidech, kteří denně komunikují na vysoké pracovně-společenské úrovni – top manažeři, ředitelé velkých společností, vlivní obchodníci, bankéři, právníci apod. Ale kultivovanost projevu se začíná hodnotit i u jiných profesí či pracovně-společenských úrovní – lékaři, učitelé, střední management, obchodní zástupci, úředníci atd. A je to dobře. Mluveným projevem prezentujeme nejen svoji osobnost, ale také svoji firmu či organizaci, jejímiž jsme zástupci. Na kvalitě projevu (nejen mluveného) a způsobu řeči často závisí obchodní úspěch, prosperita firmy (schopnost přesvědčit obchodní partnery či zákazníky), ale i naše společenská prestiž.

 

Jak je to možné, co o nás říká naše verbální vystupování?

Kdykoli mluvíme, odhalujeme částečně svoji osobnost. Kultura našeho mluveného projevu o nás mnoho vypovídá. Na první „poslech“  lidé poznají, zda jsme v dobré či špatné náladě, zda jsme věcní  či „toho jen hodně namluvíme“, zda o věci skutečně něco víme či zda naše znalost není příliš hluboká. Zkušený posluchač, tedy člověk, který často komunikuje s lidmi může dokonce poznat, z jakého sociálního, kulturního či regionálního prostředí pocházíme, jak velký všeobecný přehled máme apod.

 

Jak se toto všechno dá poznat?

Poznat se to dá snadno. A většina lidí si ani racionálně neuvědomuje, že člověk hodnotí na základě jeho verbálního projevu. Je to částečně otázka intuice, tedy zkušenosti, než nějakých odborných znalostí o hlase a řeči. Když někoho posloucháme, první co hodnotíme je hlas – jeho poloha a zabarvení. Už to v nás vyvolá sympatie nebo antipatie k danému člověku. Obecně lidé raději slyší hlubší plné znělé hlasy. Neradi posloucháme vysoké, ostré, přeskakující či zachraptělé hlasy. Proč? Hlas v této rovině totiž může vypovídat i o celkovém fyzicko-psychickém stavu člověka. Hlubší plné a příjemné hlasy odpovídají naší představě o dobrém zdraví a dobré psychické kondici, o osobnostní zralosti, důvěryhodnosti a kompetentnosti. O opaku nás přesvědčují hlasy vysoké, neznělé, přeskakující, prostě „nezdravé hlasy“.  A takových parametrů mluveného projevu, podle nichž můžeme ohodnotit člověka, je více. Například slovní zásoba, schopnost používat spisovnou češtinu (s tím souvisí i to, že si všímáme, zda lidé mluví hrubě, vulgárně) míra a adekvátnost používání cizích slov, skladba délka vět, logika vyjadřování atd. A samozřejmě hodnocen je i obsah sdělení.

 

Co by tedy mělo být v centru pozornosti každého z nás, kdo chceme dobře mluvit a tím pozitivně ovlivňovat mínění lidí o nás?

Naším cílem, zejména tedy v profesní komunikaci s klienty, zákazníky, partnery, podřízenými, nadřízenými by mělo být následující: schopnost jazykově formulovat své myšlenky, jasně a srozumitelně se vyjadřovat a v neposlední řadě i přesvědčivě argumentovat.  Pro úspěšnost našich rozhovorů, prezentací, jednání je důležité mít k tématu i posluchači kladný postoj. Nemůžeme nikoho přesvědčit a kompetentně informovat, aniž jsme o věci sami přesvědčeni a máme dobrou znalost problematiky.  A znovu opakuji: Lidi si získáváme často i tím, jaký máme hlas, co vypovídá naše řeč těla.

 

 

Jak by taková jazykově kvalitní profesní komunikace měla vypadat?

Předně je důležité, aby celá komunikace probíhala věcně, rozvážně, přátelsky (a to i tehdy, pokud nám náš momentální komunikační partner není moc sympatický). Každý rozhovor by měl začít pozdravem a oslovením (každý rád slyší své jméno, navíc z úst někoho, koho si váží) a končit rozloučením. Samozřejmě tykání a vykání používáme podle toho, v jakých vztazích s daným člověkem jsme. Nemluvme moc rychle a nebojme se udělat v řeči kratší pauzu, jen takovou abychom se nadechli, taková pauza pak není ani příliš dlouhá ani krátká. Informace je dobré členit do kratších vět. Hlas položme pokud možno hlouběji, takový hlas nese příznak důvěryhodnosti, spolehlivosti a zkušenosti.

Rozhodně si při oslovení a volbě dikce řeči dejme pozor na to, jaký věkový rozdíl je mezi námi a komunikačním partnerem, zda mluvíme s mužem či ženou, jaká je mezi námi pracovní či společenská hierarchie. V našich krajích bývá i zvykem podat partnerovi ruku (nezapomínejme, že mluvíme-li s ženou, starší osobou či nadřízeným, nabízejí ruku oni). Pokud jsme zaměstnanci firmy, respektujme při pozdravu a další komunikaci i firemní kulturu. Pokaždé, když do firmy přicházíme jako nový zaměstnanec nebo komunikujeme-li s novým zákazníkem či máme-li nového nadřízeného, je namístě se představit. Dále nezapomeňme říci, jakou funkci ve firmě zastáváme, zač jsme opovědní. V případě nového klienta je nutné, abychom mu také řekli, jaké jsou naše kompetence, kde naše firma sídlí, kde nás může kontaktovat a samozřejmě mu předáme naši profesní vizitku. V určitých situacích může být užitečné, když o sobě, řekneme krátce a věcně něco zajímavého (účast na projektech, jedinečné znalosti apod.), aby si nás lidé lépe pamatovali a měli proč se k nám s důvěrou vracet. Pamatujme ale, že není dobré zavalovat partnera v rozhovoru příliš velkým množstvím informací najednou. (Občas si připomeňte pořekadlo: „Méně je někdy více“.)

Když setkání či schůzka končí, rozloučíme se v každém případě tak, jako by mělo přijít ještě mnoho dalších setkání: Poděkujeme za možnost rozhovoru a zdůrazníme, co nám na něm připadalo dobré a zajímavé („Rozhovor byl pro mne podnětný a milý…“, „Vaše postřehy a komentáře mi připadaly trefné a věcné…“ apod.). Pokud jednání bylo spíše bouřlivé, poděkujme alespoň za čas, který hovoru partner věnoval. Pokud chceme pokračovat v rozhovoru příště, určitě se pokusme domluvit další setkání. Tím ukážeme, jak důležitý je pro nás náš partner. Při rozchodu by nemělo opět chybět podání  ruky.

 

Jaká by měla být tedy naše motivace „dobře mluvit? Proč by to pro nás mělo být důležité?

Naším cílem a zájmem by v každém případě mělo být, aby každý s kým mluvíme z nás měl poté, co se rozloučíme, příjemný pocit a chtěl se k nám vracet. Ať už jako k obchodnímu partnerovi, k podřízenému nebo nadřízenému nebo alespoň jako k zajímavé osobnosti. A onen důvod naposledy jmenovaný je pro mne osobně velmi důležitý.

 

Autor: Marie Svobodová