english version Kontaktujte nás

Archiv novinekNOVINKY

Pojďte s námi měnit svět náboru!

Pojďte s námi měnit svět náboru!

Chceš pracovat na perspektivních pracovních pozicích? Rád/ráda hledáš nové přístupy s využitím sociálních sítí jako je Linkedin, Facebook nebo Twitter? Baví Tě nové technologie a mluvíš dobře anglicky? Pokud ano, toto je nabídka pro Tebe.

Více čtěte zde >>
Představení Michaely Ečerové

Představení Michaely Ečerové

Pokračujeme v představování klíčových členů našeho týmu. Michaela je naše odbornice na "lovení" analytiků do risku, crm, financí nebo collection. Co o sobě prozradila?
Více čtěte zde >>
Personální bezpečnost - Zaměstnanci jako bezpečnostní riziko

Personální bezpečnost - Zaměstnanci jako bezpečnostní riziko

Přinášíme vám odborný článek Ivany Spoustové, externí spolupracovnice Personal Connect.
Více čtěte zde >>
Rozhovor s Alexandrou Lemerovou v novém vydání Výjimečných žen

Rozhovor s Alexandrou Lemerovou v novém vydání Výjimečných žen

Přinášíme Vám nový rozhovor s Alexandrou Lemerovou z časopisu Výjimečné ženy. Chcete-li se o ní i o společnosti dozvědět více, podívejte se na něj!
Více čtěte zde >>

Novinky

Zpět

Ivana Plechatá rozšiřuje náš tým

Ivana Plechatá, zkušená seniorní konzultantka pro oblast neziskového sektoru a zdravotnictví rozšiřuje náš tým. Předpokládáme, že nám Ivana bude pomáhat naplňovat naši vizi být společensky odpovědnou firmou.

Ivana Plechatá, zkušená seniorní konzultantka pro oblast neziskového sektoru a zdravotnictví rozšiřuje náš tým. Předpokládáme, že nám Ivana bude pomáhat naplňovat naši vizi být společensky odpovědnou firmou. Tuto službu budeme nabízet i našim klientům. Hned na začátku jsme  Ivaně položili několik otázek:

 

V roli regionální ředitelky Sue Ryder jste pracovala na projektech v 12 státech Evropy a Afriky. Která byla nejexotičtější země? Na čem jste pracovala?

Pro nás Evropany bylo asi nejexotičtější africké Malawi (středovýchod Afriky). V této zemí jsme podporovali mobilní týmy zdravotníků, které pacienty navštěvovali na klinikách. Označení klinika je však z našeho pohledu značně nadsazené. Klinikami se rozumí jakékoli místo dostupné v dosažitelné vzdálenosti, tedy opuštěná škola, nefungující zdravotnické středisko ale také udusaná hlína pod velkým stromem. Soustředili jsme se na léčbu  některých chronických onemocnění jako je epilepsie, astma a neurologická postižení (většinou u dětí jako následek malarických záchvatů).  Spolu s léčbou jsme také propagovali prevenci v tom nejzákladnějším pojetí (hygienické návyky, potřeba dodržování základní životosprávy apod.).Stejně tak jsme vysvětlovali, že pokud někdo onemocnění, není třeba ho odvádět k šamanovi, aby vyhnal zlého ducha ale k lékaři aby léčil.

 

Který z těchto projektů byl nejzajímavější? Co Vás v těchto zemích překvapilo?

Pro mne byl asi z manažerského ale i lidského pohledu nejobtížnější projekt v Kosovu. Zde jsme pomáhali zakládat a provozovat první terénní hospic v této balkánské zemi. Poskytovali jsme zdravotní péči lidem v terminální; fázi onkologického onemocnění. Viděla jsem tam poměrně otřesné příběhy konkrétních pacientů, kterým naše služby ulehčily konec života. Velmi významně jsme se více jak 6 let  podíleli na financování péče samotné, ale také jsme vzdělávali tamní lékaře a další zdravotníky, lobovali na úřadech, aby tato péče byla oficiálně uznaná a financovaná.  Projekt ale nakonec, přes všechnu naši snahu, nedopadl dobře. Míra korupce, klientelismu a netransparentnosti je v Kosovu totiž stále dost vysoká.  Lidsky bylo pro mne nesmírně obtížné financování tohoto projektu zastavit ale z pohledu profesionála nebylo jiného řešení.

 

Odešla jste z vysoké pozice ve velké, i když neziskové společnosti a začala jste působit jako nezávislá konzultantka. Jak tu změnu vnímáte? Bylo to těžké rozhodnutí? Co Vám ta nová role přináší.

Nebylo úplně jednoduché po 13 letech odejít (britská centrála byla ve finančních těžkostech) ale na druhou stranu jsem již cítila, že čas na změnu přišel. Jako konzultant mám možnost si vybírat zajímavé projekty, začala jsem přednášet, učím se nové věci, které mě těší. Volnější pracovní doba mi také lépe umožňuje sladit profesní život s péčí o dvouletou dceru, takže jsem spokojená.

Jaká je společensky odpovědná firma?

Je to firma, která si sice dobře uvědomuje fakt, že generovat zisk je její prvořadá priorita, pro kterou byla založena svými vlastníky, nicméně je pro ní také důležité jakým způsobem tento zisk bude generovat a jak bude vypadat její soužití s komunitou (společností) ve které podniká. Takto dneska zdaleka neuvažují jen velké či nadnárodní firmy, u nichž se to více méně dnes předpokládá ale také střední a malé firmy. Stále více vlastníků firem a jejich zaměstnanců si uvědomuje sociální odpovědnost vůči prostředí, ve kterém podnikají a pracují. Také v České republice se tzv. společenská odpovědnost firem (Corporate social responsibility – CSR ) celkem rychle rozvíjí. Zatím je to většinou na prvním vývojovém stupni, kdy se firma a její zaměstnanci snaží pomáhat nejbližší komunitě formou finančních příspěvků na různé veřejně prospěšné aktivity nebo dobrovolnickou prací. Již je tady ale řada firem, které jdou se společenskou odpovědností dále, a je pro ně důležité, aby zisk generovali odpovědně, otevřeně a transparentně, s ohledem na životní prostředí a s ohledem na prostředí pro své zaměstnance. Takové firmy jdou na vyšší vývojový stupeň odpovědnosti vůči společnosti a strategicky se ji snaží ovlivňovat a přispívat k pozitivním změnám v širším slova smyslu. Tím pochopitelně není myšlen partikulární zájem ve formě lobbyingu pro své produkty nebo služby ale jde například o aktivity jako podpora transparentního prostředí bez korupce, podpora vzdělávání a výzkumu, kultivace prostředí v určitém sektoru apod.   

 

Jak si stojí české firmy ve srovnání s vyspělým západním světem? Je něco v čem se svět může učit od nás?

Svět se již od našich podnikatelů učil – mám na mysli např. T. Baťu a jeho vypracovaný systém motivování a vzděláván zaměstnanců, sociálních a zdravotních programů atd. Fakt ale je, že od té doby se toho spoustu v Čechách zapomnělo J. Pojem sociální odpovědnost zpět skutečně došel ze „Západu“ a my se stále máme co učit ale už jsme dále než „v plenkách“.

 

Co byste doporučila společnosti, která se rozhodne začít chovat se společensky odpovědně?

Myslím, že by si nejdříve její vedení (vlastník) mělo vyjasnit proč chce být společensky odpovědnou firmou. Ono se totiž celkem na první pohled pozná, jestli hlavním motivem je čistě vylepšení PR nebo posílení marketingu nebo fakt, že je to zkrátka moderní a všichni o tom mluví. Taková strategie může z krátkodobého hlediska i uspět ale není to na dlouho a rozhodně to není efektivní. Také je důležité zapojit do plánování zaměstnance, zeptat se jich na jejich názor, poslechnout si jejich doporučení. Strategické CSR je dlouhodobá záležitost vyžadující vizi, strategii a finance. Aby ve svém důsledku byla přínosná pro firmu, doporučuji využít odborné poradenství.  

 

Jsem soukromá osoba a chci být prospěšná? Chci se věnovat charitě. Jak mohu pomoci?

Třebaže jsem více jak 13 let pracovala v tzv. charitě, nemám toto označení ráda. Z mého pohledu je klasická charita (tedy jednosměrná podpora, pomáhání, dávání finančních prostředků) pojem z minulého století. Měla jsem možnost být v obou rolích, tedy v roli dárce i příjemce ale vždy jsem usilovala o to, aby vztah byl partnerský, rovnoprávný, s jasně vymezenými právy, povinnostmi, úkoly na obou stranách. Akt  konání dobra musí být oboustranně přínosný a výhodný.

Myslím, že příležitostí jak být prospěšný je nyní opravdu nekonečně mnoho. Od příspěvků na veřejně prospěšné činností, přes dobrovolnou práci, přímé zapojení do aktivit NNO až k vytvoření nadací, fondů apod. Pochopitelně hodně záleží na objemu času a finančních prostředků, které chci jako osoba věnovat. Pokud je mým (nebo dokonce rodinným) rozhodnutím věnovat čas a větší finanční prostředky do konání dobra, doporučovala bych se opět poradit s profesionály – ušetřím si čas i peníze.

 

Dlouho jste se v neziskovém sektoru pohybovala. Jak vnímáte český neziskový sektor? Jak s ním společnosti mohou spolupracovat? Jak mu pomoci?

Český neziskový prostor je velmi různorodý a proto je těžké ho jednoduše charakterizovat. V každém případě jako celek urazil od roku 1989 velký kus cesty ve svém rozvoji a troufám si říci, že se z velké části zprofesionalizoval, tedy zejména pokud jde o velké a střední organizace. Ty malé zase mohou využít (a většinou bezplatně) servis různých vzdělávacích a zastřešujících organizací. Avšak v malých a čistě dobrovolnických organizacích (nemají zaměstnance), a těch je stále většina, se nedostává kapacit. Tyto často působí právě na lokální úrovni a mohou představovat „subjekt zájmu“ pro CSR menších firem.

 

Děkujeme za rozhovor.

 

Autor: Alexandra Lemerová

 

Ivana Plechatá je zkušenou seniorní manažerkou s více než 13 lety praxe v neziskovém sektoru jak na lokální, tak mezinárodní úrovni.  V roli Regionální ředitelky pro Evropu v Sue Ryder  se sídlem v Londýně koordinovala aktivity zahraniční rozvojové spolupráce a  spolupracující s partnery poskytující zdravotně – sociální služby ve 12 zemích Evropy a v Afriky. Navazovala na předchozí zahraniční aktivity Domova Sue Ryder, řídila rozvojové projekty v Malawi, Kosovu a Albánii včetně krizového managementu, poskytovala poradenství v oblasti projektového a personálního managementu, fundraisingu, politického lobbyingu a PR  v projektech v dalších zemích (Polsko, Makedonie, Černá hora…). Svoji pracovní kariéru začínala jako volební manažer OF, pak působila jako vedoucí sekretariátu ODS, dva roky působila na úřadě vlády, jako poradkyně Václava Klause, od roku 1996 do roku 1998 byla poslankyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde byla i členkou výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a petičního výboru, členkou Parlamentního shromáždění rady Evropy ve Štrasburku. V současnosti působí na Masyrykově universitě v Brně, externě přednáší na Vysoké škole ekonomické v Praze a působí také jako nezávislá konzultantka pro oblast neziskového sektoru a zdravotnictví.