english version Kontaktujte nás

Archiv novinekNOVINKY

Pojďte s námi měnit svět náboru!

Pojďte s námi měnit svět náboru!

Chceš pracovat na perspektivních pracovních pozicích? Rád/ráda hledáš nové přístupy s využitím sociálních sítí jako je Linkedin, Facebook nebo Twitter? Baví Tě nové technologie a mluvíš dobře anglicky? Pokud ano, toto je nabídka pro Tebe.

Více čtěte zde >>
Představení Michaely Ečerové

Představení Michaely Ečerové

Pokračujeme v představování klíčových členů našeho týmu. Michaela je naše odbornice na "lovení" analytiků do risku, crm, financí nebo collection. Co o sobě prozradila?
Více čtěte zde >>
Personální bezpečnost - Zaměstnanci jako bezpečnostní riziko

Personální bezpečnost - Zaměstnanci jako bezpečnostní riziko

Přinášíme vám odborný článek Ivany Spoustové, externí spolupracovnice Personal Connect.
Více čtěte zde >>
Rozhovor s Alexandrou Lemerovou v novém vydání Výjimečných žen

Rozhovor s Alexandrou Lemerovou v novém vydání Výjimečných žen

Přinášíme Vám nový rozhovor s Alexandrou Lemerovou z časopisu Výjimečné ženy. Chcete-li se o ní i o společnosti dozvědět více, podívejte se na něj!
Více čtěte zde >>

Novinky

Zpět

Jak se žije v Austrálii ?

Radim Zajíček o svém životě v Austráli, o tom jak je možné se tam profesně prosadit, ale i o tom, jak se tam vychovávají děti...

Pocházíte z Čech, kde jste vystudoval vysokou školu a slibně jste si rozjel profesní kariéru ve společnosti PriceWaterhouseCoopers. Co vás vedlo k tomu, že jste to vše opustil a přestěhoval se i s rodinou do Austrálie?

Popravdě řečeno – moje žena, tehdy vlastně ještě přítelkyně. Odešli jsme koncem roku 2000. Měl jsem za sebou nějakou dobu v PwC, jako auditor a později jako SAP konzultant, a začal jsem se rozhlížet co dál. Manželka, kterou Austrálie vždy nějak přitahovala, si u svého zaměstnavatele, dnes již neexistující společnosti Arthur Andersen, dohodla secondment v Sydney na 2 roky. Tou dobou, a ještě následujících 8 let, jsme upřímně věřili, že se do Čech jednou vrátíme a každopádně nám to nepřišlo, že „opouštíme vše“. Byli jsme mladší a asi jsme to příliš neřešili… No, a po osmi letech a třech malých dětech (8, 6 a 4 roky) jsme si najednou uvědomili, že je pro nás potenciální návrat do Evropy tak nějak těžko představitelný.

 

Proč právě Austrálie?

Dobrá otázka. Chtěli jsme vyzkoušet něco mimo Čechy. Británii jsme znali, během vysoké školy jsme tam strávili něco přes rok, a Amerika nás příliš nelákala. Z těch v úvahu připadajících anglicky mluvících zemí zbývala v podstatě jen Kanada nebo Austrálie. Dnes už to dávno neplatí, Čechů tu žije spousta a spousta se jich vrátila domů, ale před 12 lety to bylo ještě poměrně exotické místo, kam bychom se asi jen tak nevypravili.

Stejně jako většina „přivanuvších“ do Austrálie (anebo kamkoliv jinam do vzdálené ciziny) jsme hodně dlouho a intenzivně řešili, jestli zůstat, anebo se vrátit do Čech. Prochází si tím po několika letech bez výjimky každý. Je to těžké rozhodování a bohužel ho za vás nikdo neudělá. Čechy jsou fajn, uprostřed Evropy, spousta historie a kultury, máme tam rodiny. V Austrálie je větší pohoda a jistota, „oceán za barákem“ a život se třemi malými dětmi je tak nějak jednodušší.

Nakonec to řešíme kompromisem. Snažíme se posílat děti na prázdniny za babičkami, a dokud to jde, vozíme babičky za námi.

 

Můžete srovnat život v Čechách a Austrálii?

Můžu to zkusit. Každý má svá pro a proti. Sydney, a Austrálie obecně, má pro Středoevropana velmi přijatelné počasí. Léta tu jsou horká (kromě toho letošního) a zimy relativně snesitelné. Příjemné a slunečné počasí podle mě hodně ovlivňuje lidskou psychiku a přispívá k obecně dobré náladě. Ta se pak odráží v typické australské vstřícnosti, což se přenáší jak do služeb, tak i do obchodního života. Lidi jsou k sobě velmi slušní, féroví a funguje tu obecná etika – jak v životě, tak v podnikání nebo i politice.

I když tady samozřejmě občas proběhne nějaká politická nebo firemní aféra, z pohledu „normálního“ člověka to nekončí výsměchem slušnému chování. Přijde mi, že právní dovolání je tady na vyspělejší úrovni, a když má člověk nějaký problém, tak na to existuje zaběhnutý proces, který vede k nějakému výsledku.

V Čechách, i když se to za posledních pár let určitě hodně zlepšilo, se mi zdá, že ta mentalita Divokého západu 90. let ještě tak zcela nezmizela.

Dám malý a asi hloupý příklad – než jsme přišli do Sydney, nechápal jsem, proč se někdo obtěžuje dodržovat rychlostní limity. Dneska mi to přijde jako samozřejmost a vůbec to neřeším, protože se tak chovají všichni. Projíždím školní zónou, je tam 40, a tak jedu 40, stejně jako všichni ostatní. Ještě se mi nestalo, aby na mě na dálnici někdo v rychlém pruhu svítil a nutil mě uhnout. Doma se mi to stává při každé návštěvě, i když stejně jako okolí jedu o něco rychleji, než je limit. Protože to je norma. Je to sice banalita, ale přijde mi, že tyto banality definují naše vidění světa a významně formují chování vůči ostatním…

Druhá strana mince ale je, že Češi jsou asi podnikavější a asi taky flexibilnější. Jsme zvyklí řešit naše problémy mimo ty zaběhnuté procesy, což je v případě krizové situace nepochybně výhoda.

 

V Austrálii pracujete pro přední pojišťovací společnosti. Jak se vám podařilo se tam prosadit?

Myslím si, že díky určité (české) nekonvenčnosti relativně dobře. Austrálie je směsicí spousty národů a nevraživost vůči přistěhovalcům je fakticky nemožná (každý je tu přistěhovalec). Z těch českých známých, které mám, mi přijde, že se tu tak nějak prosadili dobře vlastně všichni.

 

Jaká byla úroveň vaší angličtiny, když jste odjížděl do Austrálie? Můžete poradit recept jak na cizí jazyk?

Nejjednodušší způsob, jak se naučit jazyk, je pochopitelně se přestěhovat do prostředí, kde se ten jazyk používá. Člověk pak velmi rychle pozná, co se ve škole učilo správně, a co je jen akademická znalost bez praktického použití. A když to nejde, tak začít pracovat někde, kde je jazyk vyžadován.

Moje angličtina byla před příchodem na slušné úrovni. Rok jsem pracoval v Londýně, kde jsem se hodně zlepšil, a pak několik let v PwC, kde hlavní komunikace probíhala anglicky. Díky tomu jsem byl schopen obstojně komunikovat jak písemně, tak slovně. Sice bez australského přízvuku, ale domluvil jsem se J.

 

Můžu na závěr jednu osobnější otázku? S manželkou v Austrálii vychováváte své děti. Je rozdíl ve výchově dětí u nás v Čechách a v Austrálii? Co se vám tam líbí a určitě byste doporučil našim rodičům?

Bohužel nemám přílišné srovnání s výchovou v Čechách. Nejvíc názorů na výchovu slýchám hlavně od babiček a dědečků (viz výše). Ti se ale nepočítají, ti samozřejmě nevědí, jak je to v příručkách o výchově malého dítěte v roce 2012. :- )

Hodně se tu sportuje. Počasí to umožňuje a děti tráví spoustu času na hřišti, na pláži, ve vodě. To vyžaduje asi větší nasazení od rodičů, kteří často pomáhají trénovat, dohlížet atd. Je to někdy honička, ale děti to samozřejmě oceňují a člověk se tak seznámí se spoustou dalších lidí. Asi bych měl poznamenat, že tady spousta maminek nepracuje, a tak mají větší možnost se do toho kolotoče zapojit.

Obdobně to funguje i ve škole. Zapojení rodičů je daleko větší a školy tu fungují více jako celek, ne jako jednotlivé skupinky podle tříd. Děti se ve třídách každý rok mění a tím se tak nějak utužuje kolektivní duch, tedy škola, ne třída. Myslím si, že to funguje dobře, protože děti se potkávají na spoustě dalších aktivit a nepřijdou tak každý rok o ty „staré“ kamarády.

Výchovné metody jsou tu asi volnější než u nás (soudě podle komentářů babiček J), ale neřekl bych, že horší. Ve škole je to rozhodně méně biflování a více o vlastním názoru, který děti prezentují vlastně už od školky. To se ale v Čechách taky už určitě změnilo. Z pochopitelných důvodů je celý školní systém nastavený velmi podobně tomu britskému.

 

Děkuji za rozhovor.

Autor: Alexandra Lemerov

 

Radim Zajíček  vystudoval VŠE v Praze, po úspěšném ukončení VŠ studia pracoval ve společnosti PriceWaterhouseCoopers na pozici Asistenta Auditu a později jako business konzultant pro oblast Finančních služeb. V roce 2000 se přestěhoval do Austrálie, kde společně se svojí rodinou žije. V Austrálii si vybudoval velmi úspěšnou kariéru interního auditora. V současnosti pracuje  jako Seniorní Interní Auditor v pojišťovací společnosti QBE.